Naše řešení sporu o vedení účetnictví bylo jednoduché jako facka 

Naše řešení sporu o vedení účetnictví bylo jednoduché jako facka 

 

S naším novým počítačovým servisem na nás spadla i jedna nepříjemná povinnost: vedení účetnictví. Přiznávám to s Martinem na rovinu: Má dáti-dal není zrovna náš šálek čaje. Přesto nám nezbylo, než kousnout do kyselého citronu. 

 

Můj útěk do světa jedniček a nul

Pečlivkou je v našem podnikatelském duu Martin. Já odjakživa hraju roli bohéma, který stíhá jenom s odřenýma ušima. Doma mi někdy se smíchem říkali: „Pro tebe je ten ajťáckej styl jako dělaný. Někdy jsi úplně mimo realitu.“ To když po mně někdo něco chtěl a já se tvářil, že jsem ve svém světě jedniček a nul.

 

Nechci udělat podpásovku

V tomhle případě ale padla kosa na kámen. O vedení účetnictví jsme se museli domluvit. Jak jsem ale jindy do práce jako kat, do takového úkolu se mi nechtělo. Nejraději bych to celé nechal na Martinovi… Ne, to samozřejmě nemyslím vážně. Domluvili jsme se, že do všeho půjdeme společně a tohle by byla vůči němu neférová podpásovka.

 

Zkouším promyšlenou strategii

„Musíme konečně rozseknout to účetnictví,“ přišel jednou ráno Martin. V roce jsme už drželi notářsky orazítkovanou společenskou smlouvu a ostrý rozjezd podnikání byl otázkou příštích pár dní. „Myslím, že by bylo nejlepší angažovat externí účetní. Já ani ty nejsme odborníci, neznáme zákony, jenom bychom si naběhli. A na finančáku nám žádné promiňte, my nevíme, neprojde,“ zkoušel jsem strategii, kterou jsem si promyslel. 

 

Na obzoru se objevuje hádka

„Zbláznil ses?,“ naštval se ale Martin. „Neumím si představit, že by to někdo účtoval externě v teploučku a smrádku svého obýváku a my vůbec netušili, jak si aktuálně finančně stojíme,“ rozzuřil se. Na obzoru byl spor. S Martinem jsme se hádali málokdy, většinou jsme se na zásadních věcech shodli. Dokonce ani ženské se nestávaly předmětem dohadů. Každý jsme měli jiný vkus, a nehrozilo, že by se nám líbila stejná. 

 

Chci mít přehled kdykoli

Jak z toho ven? Pokračovali jsme v debatě večer u nás doma. Moje přítelkyně Martina nám připravila senzační večeři a pak jsme si sedli ke sklence vína. Musel jsem uznat, že v něčem má Martin pravdu. Potřebujeme vědět, jak si ve svém podnikání aktuálně vedeme. Jenže i to se dá vyřešit. Máme mobilní telefony, maily, skype… I na tohle ale měl Martin odpověď: „Jistě Petře, ale já bych rád, kdybychom to mohli kontrolovat sami online. Nechci se spoléhat na účetní. Chci mít kdykoli tvrdá data.“ Není divu, například tady popisují, jak účetní zneužila své pravomoci.

 

Za chybu tvrdě zaplatíme

„Jasně Martine, chápu. Jak se říká: Nevěř nikomu. Ale my nejsme účetní. Než bychom nastudovali zákony a pravidla účtování, uplyne několik měsíců. A to si nemůžeme dovolit,“ argumentoval jsem. Pořád mi externí cifršpionka přišla jako lepší řešení. Z představy, jak budu po nocích evidovat faktury, jsem nadšený nebyl. A také jsem to Martinovi řekl: „Myslím, že budeme dost utahaní z práce. Nejásám z toho, že bychom tu měli od večera do rána mydlit faktury.“ Martin to uznal a připustil, že laik může v účetnictví chybovat, což by  nás stálo tučnou pokutu. Jak se dozvíte zde, chyby v účetnictví se totiž nevyhýbají ani státním institucím.

 

Ženská trefila hřebíček na hlavičku

Moje Martina se už hodnou chvíli nudila. Večerní posezení u vína si představovala jinak. Náhle nás proto přerušila: „Poslechněte vy dva. Nebylo by jednodušší, kdybyste se nechali zaškolit a vzali si externí účetní jako poradkyni? Rutinní časově nenáročné věci vás naučí, složitější věci udělá s vámi. Díky ní nevzniknou chyby, do účetního systému se kdykoli dostanete a nebudete ztrácet čas. Co myslíte?“ Několik vteřin jsme na sebe s Martinem zírali. Tohle nás tedy nenapadlo, a přitom je to jasné jak facka.