Jaké máme účetní zásady a jak je správně používat

Jaké máme účetní zásady a jak je správně používat

Jako při každé odborné činnosti, i při vedení účetnictví je zapotřebí dodržovat mnoho pravidel a účetních zásad, která jsou stanovena zákonem či vyhláškou nebo vycházejí ze samotné podstaty účetnictví. Dodržování těchto zásad je nezbytné pro bezchybné vedení účetnictví a zaručuje správné sestavení účetní závěrky. Účetní zásady jsou vzájemně provázané, navazují na sebe a bez jejich používání jako celku by neměly smysl.

Zákon o účetnictví říká, že účetnictví musí být vedeno tak, aby skutečnosti v něm zachycené, poskytovaly věrný obraz skutečnosti. Znamená to tedy, že vše, co máme zaúčtováno odpovídá realitě. Z toho vychází první, nejdůležitější zásada – zásada poctivého zobrazení, která  je nadřazena všem ostatním. 

Z podstaty účetnictví vychází další, neméně důležitá zásada, a to zásada podvojnosti. Podle ní musí být každá operace zachycená na dvou účtech, tedy podvojně. Ačkoli si to mnohdy neuvědomujeme, každá skutečnost má dvě roviny – při každé operaci nám současně  jedna složka majetku přibývá a druhá ubývá, vzniká závazek či náklad nebo výnos. Představme si například nákup zboží – toto zboží (jedna složka majetku) nám narůstá, ale ubývají nám peníze (druhá složka majetku). Proto tedy účtujeme vždy na dva účty, zachycujeme skutečnost úplně, tedy ne jen např. pořízení majetku, ale i zdroj jeho financování.

S touto zásadou úzce souvisí zásada bilanční kontinuity, která nám říká, že stavy v účetnictví na sebe musí navazovat. Končíme-li tedy v jednom účetním období s nějakými konečnými stavy, musíme v dalším účetním období začínat stejnými. Nesmí se nám tedy nic ztratit.

Důležitým pravidlem je tzv. akruální princip. Ten vyžaduje účtování jednotlivých operací do období, se kterým časově a věcně souvisí, a to bez ohledu na samotný tok peněz. V podstatě to znamená, že bychom měli v účetnictví zachytit skutečnost, že jsme kupříkladu provedli službu nebo prodali zboží, a to bez ohledu na to, zda jsme za toto plnění obdrželi úhradu či dokonce vystavili fakturu. Tento princip je velice důležitý pro správné zobrazení skutečnosti, ale využijeme ho i v souvislosti se správným stanovením daňové povinnosti.

Zásada konzistentnosti, neboli stálosti účetních metod zaručuje srovnatelnost údajů z časového hlediska. Způsoby účtování, oceňování majetku, odepisování jsou stálé a neměnné.

Zásadním pravidlem je zásada opatrnosti. Podle této zásady je nutné v účetnictví zachytit i předpokládané a očekávané ztráty, rizika a znehodnocení majetku. A to i v případě, že jejich výše není spolehlivě zjistitelná. Účetní jednotka by měla v rámci tohoto pravidla vytvářet rezervy a opravné položky. Jen tak lze spolehlivě konstatovat, že účetnictví odpovídá skutečnosti. Tato zásada je bohužel v mnoha účetních jednotkách opomíjena, což je zčásti způsobeno tím, že „opatrnost“ nemá vliv na základ daně a daňovou povinnost firmy. Proto se jí mnohdy nepřikládá význam.

Bilanční princip vyjadřuje skutečnost, že aktiva a pasiva účetní jednotky mají za všech okolností stejnou hodnotu. Má logický základ – jestliže aktiva zobrazují majetek firmy a pasiva zdroje, ze kterých byl financován, nemůže nikdy dojít k tomu, aby byly tyto položky rozdílné.

V účetnictví platí zákaz vzájemné kompenzace. Nelze tedy vzájemně vyrovnávat náklady a výnosy, ale ani jednotlivé položky majetku či zdrojů. Výjimku tvoří vzájemný zápočet pohledávek a závazků vůči stejnému subjektu, pokud jsou vedeny ve stejné měně a mají splatnost do 1 roku. Dále pak lze vzájemně započítat pouze přeplatky a nedoplatky na daních.

Zásada oceňování v historických cenách vymezuje hodnoty, ve kterých účetní jednotka eviduje svůj majetek. Ten se oceňuje vždy v okamžiku pořízení a v ceně, za kterou byl pořízen. Na budoucí změnu ceny či kupní síly peněz se nebere žádný ohled.

Z hlediska správnosti, průkaznosti a úplnosti účetnictví je důležité dodržovat i pravidlo přednosti obsahu před formou. Pro účetní jednotku je podstatný obsah informací, forma je druhořadá. Vždy je nutné vycházet ze skutečnosti, z informací, které máme a které jsou nám známy. Způsob či forma vyhotovení účetního dokladu je z tohoto pohledu méně podstatná.

Jak již bylo řečeno v úvodu, pouze uplatňováním účetních zásad jako celku lze dosáhnout správně, průkazně a úplně vedeného účetnictví tak, aby odpovídalo všem zákonným požadavkům.