Veselá vdova
„U Maxima jsem znám, co skvělý elegán“, „Viljo, ó Viljo“, „V lásce tvé je úsměv máje“ – toto jsou tři nejznámější hity z Lehárovy slavné operety Veselá vdova (v překladu Jiřího Aplta), k nimž bychom mohli přiřadit i pánský septet o studiu ženského pohlaví i chanson Valencie a grizetek. A tak bych vlastně mohl ještě pokračovat, protože každé hudební číslo v této operetě je opravdovým hudebním skvostem. Veselá vdova také patří k těm nemnoha operetám, jejichž libreto obstojí i před diváky v divadlech 21. století. Její příběh, zasazený do Paříže roku 1905, kde se odehrává nejprve v salónu vyslanectví malého smyšleného balkánského knížectví Pontevedro (jedná se o určitou narážku na Černou Horu = Montenegro) a potom v paláci Hany Glawari, je nesmírně divadelně nosný. Libretisté operety Victor Léon a Leo Stein vyšli z francouzské hry Henriho Meilhaca L´Attaché d´ambassade. Meilhac byl zručným autorem divadelních her a operních a operetních libret, z jeho dílny je i předloha ke Straussově Netopýru, k Bizetově Carmen, Massenetově Manon a k řadě operet Jacquese Offenbacha, např. ke Krásné Heleně nebo Pařížskému životu.
Veselá vdova byla prvním vskutku světovým Lehárovým úspěchem. Poprvé zazněla 30. prosince 1905 v Divadle na Vídeňce ve Vídni s hvězdami tehdejší Vídně Mizzi Güntherovou a Louisem Treumannem. Záhy se rozletěla do celého světa a do roku 1948, kdy Lehár zemřel, byla uvedena více než 300 000x. U nás byla poprvé hrána německy v Brně 25. března 1906, česky pak zazněla poprvé 15. listopadu téhož roku v provedení Východočeské divadelní společnosti v Hradci Králové.
Franz Lehár, který se narodil 30. dubna 1870 ve slovenském Komárně, má mnoho společného s naší zemí. Jeho pradědeček pocházel z Brníčka u Zábřeha na Moravě. Lehár pak studoval hru na housle na Pražské konzervatoři u Antona Benewitze, ale lákalo ho komponování (docházel na hodiny za Zdeňkem Fibichem). Když ukázal některé své skladatelské pokusy Antonínu Dvořákovi, ten pronesl památnou a důležitou větu, aby Lehár pověsil housle na hřebík a věnoval se komponování. Lehár Dvořáka uposlechl a po několika operních a operetních prvotinách mu světový úspěch přinesla Veselá vdova, po níž následovala celá řada více či méně úspěšných operet. K těm nejznámějším a dosud hraným patří Hrabě Luxemburg, Cikánská láska, Paganini, Carevič a Země úsměvů. Celou řadu uzavírá Giuditta z roku 1934, která měla premiéru ve vídeňské Státní opeře pod skladatelovou taktovkou a s českou sopranistkou Jarmilou Novotnou a německým tenoristou Richardem Tauberem v hlavních rolích.
Lehárovy operety byly mnohokrát nahrány i zfilmovány. Mnohé z nich jsou životné i dnes.
